Fast Food Orchestra

Bio

Šéfkuchaři Fast Food Orchestra jsou stálicí na české klubové i festivalové scéně od roku 1998. Na svém kontě mají přes dva tisíce koncertů doma i ve více jak dvaceti zemích světa. Srdce fanoušků si získali především díky pozitivní energii, tanečním rytmům a interaktivní show.

Filip „Fido“ Vondrášek – vox, pozoun
Adam „Eydamn“ Hejna – vox, trubka
Radim Leher – klávesy,
Matěj Vašků – basa, manager
Jan "Pelech" Pelíšek – bicí
Tomáš „Vivo“ Vivodík – kytara
Bořivoj „Bořek“ Škorpil - saxofon, harmonika

-->

Facebook

21,287

Fast Food Orchestra

BOOKING
Matěj Vašků
matej@melodypromotions.com
www.fastfoodorchestra.cz

Fast Food Orchestra

18 hours ago

Každá písnička má svůj příběh, který světem protéká jako řeka od prapůvodní myšlenky, přes první pokusy, realizaci, až po jeho finální podobu. Podobu, která se dostane k vašim uším, potažmo k vašim očím. To však za předpokladu, že se k písničce natočí i videoklip. Rozhodli jsme se, že vám čas od času představíme některé z písniček z poslední desky. Symbolicky jsme se rozhodli pro písničku BISTRO SNŮ. Zároveň se ptáme, jaká další písnička by vás zajímala? 🥡🥢❤️ BISTRO SNŮ ❤️🥢🥡Dlouho jsme název Fast Food Orchestra vnímali spíše jako jakési břemeno nepříliš vhodně zvoleného jména kapely. Po letech těchto pocitů jsme se ovšem rozhodli, udělat z tohoto břemena přednost. Proč to trochu neprodat, že ano? Jsme Fast Food Orchestra, pojízdný food truck, který křižuje města i vesnice, kluby i festivaly. Rozvážíme hudbu, písničky a lásku k vašim uším i do vašich domovů. Milujeme jídlo i asijskou estetiku a zde se vše krásně potkalo. Text se psal sám, měl trochu navazovat na naše lyrické sypačky o kterých by producent Ondřej Žatkuliak řekl něco ve smyslu „Proč fanouškům házíme klacky pod nohy, místo toho, abychom jim ukuchtili snadno zapamatovatelný text“. Každopádně u této písničky to byl právě text, který vzniknul jako první, a až později jsme hledali příhodné akordy, které by mu vtiskly příhodnou atmosféru. Písnička vznikala v nepříliš optimistické době. Chyběl nám bubeník i klávesák a celkově hrozilo, že možná ani nebudeme pokračovat. Fido s Vivem se scházeli ve zkušebně a pracovali na demo nahrávkách, tím celkově přebíjeli prapodivné pocity ze situace, ve které se kapela právě nacházela. Domníváme se, že i díky práci na této věci jsme trochu zapomněli na to, že nemáme kompletní sestavu. Písničku si s námi zahráli hned tři bubeníci a natáčeli jsme ji nadvakrát. Ten poslední track jsme nabrali ve studiu Golden Hive u našeho nejmilejšího Amáka. Je to vždycky absolutní radost strávit hodiny a dny v tomto perfektním studiu na Vinohradech. Zpěvy jsme dotočili se skvělým Danem Vrbou v Rooftop studiu a konečný kabátek dostala písnička v tom samém studiu u již zmíněného Ondřeje Žatkuliaka. Měli jsem nový singl a velkou radost z toho, že to dopadlo přesně tak, jak jsme si představovali. Měli jsme písničku a zbývalo natočit videoklip. Shodou náhod jsme byli pozváni na koncert do krásného městečka, ležícího na jihu Francie. Ano, bylo to Montpellier. Pozvali nás k oslavě výročí fotbalového klubu. Tahle parta z Montpellier, nás díky stejnojmenné písničce roky sleduje, dokonce mají v kotli obří plachtu s textem naší písničky. Ale jak už tomu v různých příbězích bývá, nedopadlo to tak, jak mělo. Koncert byl vzhledem k úmrtí kohosi v jejich fotbalovém klubu zrušen. Původní plán byl natočit zkrácené road movie z naší cesty do Francie, zakončené právě ve městě, které k historii kapely neodmyslitelně patří. Najednou nebyl koncert ani scénář. Fido ovšem zavelel : ‚Do Francie se jede‘. No a tak jsme jeli. Pronajali jsme si parádní vilu na pobřeží v malém městečku Palavas Les Flots a vyrazili jsme na cestu. Po třinácti hodinové cestě jsme se ocitli u moře a bylo to naprosto geniální. Nakoupili jsem jídlo a pití, grilovali a začali jsem vymýšlet scénář. Trochu jsme se hádali, ale nakonec se shodli přesně na tom, co ve výsledném videoklipu můžete vidět. Ten den bylo pod mrakem, tu a tam i zapršelo. Doufali jsme, že ráno bude krásně a to se taky stalo. Probudila nás azurová obloha a slunce. Začali jsem točit první scény přímo na pláži. Poté jde se přesunuli do města. Kameraman Michal měl jasnou představu, která nás lehce děsila. Znamenalo to například, že uprostřed náměstí rozbalíme bicí a začneme hrát. Tohle udělat na Václaváku, tak tam za chvilku máme policii a je po natáčení. Dost nás překvapilo, že kolem nás několikrát prošli příslušníci Gendarmerie i vojáci, kteří se jen usmívali. Vtipné bylo i to, že i když muzika byla více méně reprodukovaná, lidi se zastavovali a tleskali. Jak můžete v klipu vidět, veškeré záběry byly spontánní a nezinscenované. Krabičky se srdíčky jsme opravdu rozdávali namátkou. Valná většina lidí si je vzala a nechala se u toho točit, pár škarohlídů nás sice odpálkovalo, ale bylo jich tak málo, že jsme se vůbec nestyděli v rozdávání pokračovat. Vzniklo z toho fakt hodně dojemných záběrů. Takhle si už vždycky budeme ten klip pamatovat. Dotočili jsem kolem třetí odpoledne a vyrazili zpátky na pláž, kde jsme strávili ještě celé odpoledne i následný den. Grilovalo se, pilo se, koupalo se a měli jsme se moc fajn. A tady příběh vlastně končí. Michal Havlíček, který klip natočil, tak zároveň klip i stříhal. První střih nám ukázal po koncertě na festivalu Mighty Sounds ve velmi pozdních hodinách a hned jsme věděli, že to dopadlo skvěle. No a to je konec příběhu písničky BISTRO SNŮ 🥡🥢❤️Pokud vás zajímá příběh nekteré z dalších písniček, nebojte se to napsat do komentářů. ... See MoreSee Less

Photo

View on Facebook